Při financování dopravních prostředků je vhodné znát legislativu

... A i kdyby nešlo o peníze, je vhodné znát svá práva a své povinnosti a předcházet problémům způsobeným případnou neznalostí.

Leasing je osobitý druh dohody, jejíž parametry se řídí různými právními předpisy. Většina požadavků vychází ze zákona o dani z příjmu. V něm se o leasingu píše jako o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci.

Leasing: všechny náklady daňově uznatelné

Podnikatelské subjekty tradičně zajímá, jak mohou cenu pronajatého předmětu přenést do svých nákladů snižujících základ daně z příjmu, tedy vozidlo nebo jiný majetek daňově odepsat. Právo odepisovat má majitel věci, kterým je v tomto případě leasingová společnost. I zákazník však může všechny náklady na leasing daňově uplatnit. Musí ovšem splnit zákonem stanovené podmínky:

• Zůstatková cena předmětu na konci doby pronájmu musí být nižší, než by byla zůstatková cena tohoto předmětu v případě rovnoměrného odepisování, případně jí musí být rovna.

• Další podmínkou pro uznatelnost nákladů danou zákonem o dani z příjmu je minimální doba leasingu, která se musí u movitého majetku rovnat alespoň minimální době odepisování. Výjimka, která umožňovala zrychlené odepisování leasovaných předmětů, se vztahuje pouze na majetek pořízený do konce roku 2007. Prakticky všechny dopravní prostředky nyní spadají do druhé odpisové skupiny, i když osobní automobil donedávna patřil do první. Minimální doba odepisování tedy aktuálně činí pět let. Doba leasingu začíná běžet od okamžiku, kdy byl majetek nájemci předán ve stavu způsobilém běžnému užívání. Pro splnění této podmínky proto není podstatné datum uzavření leasingové smlouvy, ale v případě vozidla například den jeho registrace na obecním úřadě.

• Po skončení leasingu proběhne převod vlastnictví předmětu na klienta a klient tento předmět zahrne do svého obchodního majetku.

Výše uvedené podmínky platí pro finanční leasing. Do nákladů na dosažení, zajištění a udržení příjmů si klient může zahrnout každou leasingovou splátku, včetně té nulté, tzv. akontace, a zůstatkové ceny. Jelikož zákon umožňuje v každém roce daňově uplatnit pouze poměrnou část celkové ceny pronajatého předmětu, účetně se pracuje s časovým rozlišením nákladů. Jednotlivé splátky se považují za dílčí zdanitelná plnění.

O operativním leasingu se účtuje lépe

Financování aut operativním leasingem není pro zákazníka žádnými konkrétními předpisy omezováno. Předmětem této služby je dlouhodobý pronájem, jehož cílem nebývá odkoupení předmětu zákazníkem na konci leasingu. Povinnosti i rizika spojené s vlastnictvím i provozem takto pronajatého vozidla nese leasingová společnost. Zákazník předmět pouze používá, v drtivé většině případů k podnikání. Jednodušší je účtování o operativním leasingu, neboť u jednotlivých splátek není třeba provádět časové rozlišování. Dříve platný limit 1,5 milionu korun pro daňovou uznatelnost pořizovací ceny osobního automobilu byl k 1. lednu 2008 zrušen novelou zákona o dani z příjmu.

Dvě různé DPH

Daň z přidané hodnoty může klient, který je jejím plátcem, na vstupu odečíst od ceny u všech věcí pořizovaných na leasing s výjimkou osobních vozidel a některého zboží určeného na reprezentaci. Tato úprava zákona o DPH platí teprve několik let. Aby podnikatelé o možnost odpočtu nepřišli, okamžitě si oblíbili pořizování tzv. lehkých nákladních automobilů, tedy osobních aut vybavených přepážkou oddělující nákladní prostor. Leasingovým společnostem, pro které jsou nakupovaná osobní auta předmětem obchodu, možnost odpočtu této daně zůstala.

Odpočtem DPH z ceny pořizovaného předmětu však daňové povinnosti nekončí. Leasingová společnost totiž musí o 19procentní DPH navýšit cenu poskytované finanční služby, jelikož tato není od daně osvobozena. Klient, který je plátcem DPH, si tento výdaj pochopitelně může odečíst. Čistá cena splátky, jak už bylo řečeno, pak sníží základ pro výpočet daně z příjmu.

"Daně z motorismu"

Při pořizování motorového vozidla jakýmkoli způsobem je třeba počítat i s dalšími daňovými povinnostmi a poplatky. V první řadě jsou všichni provozovatelé vozidel používaných k podnikání povinní platit silniční daň v souladu se zákonem o této dani. Výše daně vychází z objemu motoru a hmotnosti vozidla a v závislosti na stupni ekologického znečišťování lze získat slevy. Zcela osvobozena jsou některá speciální vozidla. Poplatníkem této daně je provozovatel vozidla uvedený v technickém průkazu. Tím je v případě finančního leasingu většinou klient. Leasingová společnost se stává provozovatelem vozidla v případě operativního leasingu a pak daň odvádí sama.

Další srovnatelné poplatky už musí odvádět každý motorista bez ohledu na to, k jakému účelu svůj vůz používá. Jde o poplatky za užití zpoplatněných úseků silnic. Podle zákona o pozemních komunikacích musí být za vozidlo o největší povolené hmotnosti 12 tun zaplacen časový poplatek ve formě dálniční známky a těžší vozidlo musí být přihlášeno do systému elektronického mýtného. Za zaplacení poplatku před využitím zpoplatněného úseku silnice odpovídá řidič. Určité zvláštní kategorie vozidel jsou od těchto poplatků osvobozeny.

Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla nařizuje vlastníkovi vozidla uzavřít zákonné pojištění častěji nazývané povinné ručení. Z tohoto pojištění se hradí případné škody způsobené jiným osobám. Havarijní pojištění, které pomáhá krýt škody na vlastním vozidle nebo zdraví, není sice žádným zákonem vyžadováno, ale leasingové společnosti jeho uzavření preferují. Cenu pojistné většinou pronajímatel zahrne do splátek leasingu.

Jednou z povinností, kterou si ne všichni motoristé uvědomují, je hrazení koncesionářského poplatku za autorádio. Zákon o rozhlasových a televizních poplatcích ukládá povinnost odvádět tento poplatek za každé zařízení schopné přijímat rozhlasové vysílání. Poplatky odvádí v případě finančního leasingu provozovatel auta, tedy klient, a v případě operativního leasingu vlastník, tedy leasingová společnost.

Ohrožení uznatelnosti nákladů u úvěrů

Na dodržování všech zákonných požadavků musí občan i podnikatel dohlížet sám, pokud své vozidlo financuje z vlastních zdrojů nebo úvěrem. Je jeho majitelem, a tudíž musí přijmout všechna majetková i provozní rizika. Je také odpovědný za odvádění všech zákonem požadovaných daní a poplatků.

V souvislosti s novelou zákona o dani z příjmu jsou pro úvěr důležitá tzv. pravidla nízké kapitalizace. Aby mohl podnikatel náklady na úvěr v plném rozsahu uplatnit ke snížení své daně z příjmu, nesmí kupříkladu suma splátek úvěrů a souvisejících nákladů v daňovém roce překročit šestinásobek základního kapitálu firmy, od ledna 2009 pak pouze čtyřnásobek. Půjčuje-li osoba majetkově nebo manažersky spřízněná, může příjemce půjčky daňově uplatnit pouze náklady do výše dvojnásobku svého jmění. Na úvěrové náklady, které nepřekračují milion korun za rok, se žádná omezení v uznatelnosti nevztahují.

Některé úvěry mohou být zatíženy tzv. zajišťovacím převodem práva, který omezuje vlastnická práva financovaného předmětu ve prospěch věřitele pro případ nesplácení. U větších úvěrů jsou běžné zástavy nemovitosti nebo zaangažování ručitele. Tyto možnosti nabízí občanský zákoník. Podmínky zajištění závazku musejí být sjednány písemně.

Autor: Finance.cz