Krácení dovolené omluvenou absenci – část 2.

Jako výkon práce se posuzuje doba:

a) kdy zaměstnanec nepracuje pro překážky v práci (s výjimkou doby pracovního volna poskytnutého na žádost zaměstnance, bylo-li předem sjednáno jeho napracování, a doby, po kterou byla práce přerušena pro nepříznivé povětrnostní vlivy) – jako výkon práce se tedy posuzuje doba, kdy zaměstnanec nepracuje:

pro překážky na straně zaměstnavatele, tedy pro:

1.prostoj,

2.jiné překážky na straně zaměstnavatele,

pro překážky v práci na straně zaměstnance, tedy pro:

3.překážky z důvodu obecného zájmu,

4.překážky související s brannou povinností,

5.překážky z důvodu školení, jiné formy přípravy nebo studia,

b) čerpání dovolené (na zotavenou),

c) kdy si zaměstnanec vybírá náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve svátek,

d) kdy zaměstnanec nepracuje proto, že je svátek, za který mu přísluší náhrada mzdy, popřípadě za který se mu jeho měsíční mzda nebo plat nekrátí.

Pro účely dovolené se jako výkon práce neposuzuje doba zameškaná pro důležité osobní překážky v práci, pokud nejsou uvedeny v prováděcím právním předpisu. Jako výkon práce se tedy posuzuje doba tzv. jiných důležitých osobních překážek v práci specifikovaných v  nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci. Jde tedy (zhruba řečeno) o dobu:

1.potřebnou k vyšetření nebo ošetření zaměstnance,

2.potřebnou k pracovně-lékařské prohlídce, vyšetření nebo očkování souvisejícím s výkonem práce,

3.při přerušení dopravního provozu nebo zpoždění hromadných dopravních prostředků,

4.při znemožnění cesty do zaměstnání,

5.k účasti na svatbě,

6.potřebnou v souvislosti s narozením dítěte k převozu manželky (družky) do zdravotnického zařízení a zpět a k účasti při porodu,

7.potřebnou k účasti na pohřbu při úmrtí v rodině,

8.potřebnou k doprovodu rodinného příslušníka do zdravotnického zařízení,

9.potřebnou k účasti na pohřbu spoluzaměstnance,

10. k přestěhování,

11. k vyhledání nového zaměstnání.

Za mateřskou dovolenou se dovolená nekrátí

Doba čerpání mateřské dovolené a doba, po kterou zaměstnanec čerpá rodičovskou dovolenou do doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, a doba (dočasné) pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání vzniklého při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním se pro účely dovolené posuzuje rovněž jako výkon práce.

Příklad zápočtu doby, kdy zaměstnanec nepracuje, do odpracované doby:

Zaměstnanec pracuje u zaměstnavatele v 8hodinových směnách. V daném dni odpracoval 3 hodiny a poté:

1.Odešel na vyšetření k lékaři, přičemž doba vyšetření trvala 1 hodinu. Lékař ho uznal práce neschopným. Do odpracované doby se zahrne doba 3 + 1 = 4 hodiny, což není převážná část směny, takže tento den se za odpracovaný pro účely dovolené nepovažuje.

2.Odešel na vyšetření k lékaři, přičemž doba vyšetření trvala 1,5 hodiny. Lékař ho uznal práce neschopným. Do odpracované doby se zahrne 3 + 1,5 hodiny, což je převážná část směny, takže tento den se za odpracovaný pro účely dovolené považuje.

3.Utrpěl pracovní úraz a byl uznán lékařem práce neschopným. Vzhledem k tomu, že doba pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu se považuje za odpracovanou dobu, tento den se posoudí pro účely dovolené jako odpracovaný.

Co se neposuzuje jako výkon práce

Naopak pro účely dovolené se jako výkon práce neposuzuje doba:

• pracovního volna poskytnutého na žádost zaměstnance, bylo-li předem sjednáno jeho napracování,
• po kterou byla práce přerušena pro nepříznivé povětrnostní vlivy,
• pracovní neschopnosti s výjimkou pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání,
• zameškaná pro (jiné) důležité osobní překážky v práci, pokud nejsou uvedeny v nařízení vlády, kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci.

Příklad krácení dovolené (za r. 2009):

Délka dovolené u zaměstnavatele činí 5 týdnů za kalendářní rok.

1.zaměstnanec neodpracoval 63 dnů z důvodu pracovní neschopnosti trvající od 1. 2. do 30. 4. 2009, tedy méně než 100 dnů, dovolená se mu proto nekrátila, a měl tak (zůstalo mu zachováno) právo na 5 týdnů dovolené.

2.zaměstnanec byl práce neschopen od 1. 3. do 31. 12. 2009, odpracoval tedy v lednu a únoru 2009 jen 41 dnů resp. 42 dnů (připočte se státní svátek 1. 1., který připadl na den, který je jinak pracovním dnem zaměstnance). Jelikož zaměstnanec neodpracoval alespoň 60 dnů v kalendářním roce, nevzniklo mu vůbec právo na dovolenou za kalendářní rok, nýbrž pouze na dovolenou za odpracované dny, a to v délce 2/12 dovolené za kalendářní rok, tedy na 4 dny. Dovolená za odpracované dny se z důvodu omluvené absence (pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz) nekrátí.

3.zaměstnanec neodpracoval v kalendářním roce 2009 celkem 196 dnů z důvodu pracovní neschopnosti. Za prvých 100 dnů omluvené absence se mu dovolená za kalendářní rok krátila o 1/12; za každých dalších 21 dnů o 1/12, tedy o 4/12. Celkové krácení tak představovalo 5/12 dovolené za kalendářní rok, takže zaměstnanec měl (zůstalo mu zachováno) právo na 14,5 dnů dovolené.

Autor: Kateřina Háchová, Richard W. Fetter