Změněná pracovní doba

• zaměstnankyním nebo zaměstnancům pečujícím o dítě mladší než 15 let,

• těhotným zaměstnankyním,

• zaměstnankyni či zaměstnanci, kteří prokáží, že převážně sami dlouhodobě pečují o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby (člověka) ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost).

Problém ovšem v praxi nastává v tom, zda vůbec, a pokud ano, tak jak, lze prokázat, že u zaměstnavatele existují či neexistují vážné provozní důvody, které brání takovým žádostem vyhovět. V případném soudním sporu, kdy by se zaměstnanec domáhal svého práva na změněnou pracovní dobu, je zaměstnavatel povinen existenci vážných provozních důvodů prokázat. Takový spor však bude v praxi spíše výjimečný; nedokáže-li se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout na kratší pracovní době nebo na její jiné vhodné úpravě, dojde nejspíše k rozvázání (ukončení) pracovně-právního vztahu.

Splnění povinnosti zaměstnavatelem si může zaměstnanec vynutit spíše nepřímo, nikoliv tedy (ačkoliv jeho nárok je právně vynutitelný) v jím iniciovaném soudním sporu, jehož vedení je složité a ekonomicky náročné, nýbrž prostřednictvím podnětu – stížnosti kontrolním orgánům – orgánům inspekce práce. Zákon o inspekci práce stanoví, že zaměstnavatel - fyzická osoba se dopustí přestupku a právnická osoba se dopustí správního deliktu na úseku zvláštních pracovních podmínek některých zaměstnanců tím, že neplní povinnost vyhovět žádosti zaměstnance pečujícího o dítě mladší než 15 let, těhotné zaměstnankyně, zaměstnance, který prokázal, že převážně sám dlouhodobě pečuje o fyzickou osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost), o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu pracovní doby, přestože v tom nebrání vážné provozní důvody, za který může být (zaměstnavateli) uložena orgánem inspekce práce pokuta až do výše 300.000 Kč.

Zaměstnankyním a zaměstnancům, kteří pečují o dítě mladší než jeden rok, nesmí zaměstnavatel nařídit práci přesčas, ale je možno se se zaměstnancem či zaměstnankyní na práci přesčas dohodnout. Příplatek za případnou práci přesčas náleží, ale až jde-li o práci nad stanovenou týdenní pracovní dobu (t.j. zpravidla 40 hodin týdně), nikoli jde-li toliko o práci nad sjednanou kratší pracovní dobu. Za kratší pracovní dobu přísluší zaměstnanci mzda nebo plat odpovídající této kratší pracovní době.

Autor: Richard W. Fetter