Změna pracovního poměru z doby určité na dobu neurčitou

Pracovní poměr je uzavřen na dobu určitou tehdy, jestliže v pracovní smlouvě (popř. ve jmenování čili ve jmenovacím aktu – např. jmenovacím dekretu) byla výslovně určena doba jeho trvání. Má-li tedy být sjednán pracovní poměr na dobu určitou, musí být tato skutečnost výslovně uvedena v pracovní smlouvě. (Pokud pracovní smlouva neobsahuje výslovné ujednání o době trvání pracovního poměru, je pracovní poměr vždy sjednán na dobu neurčitou.)

Nedojde-li před uplynutím sjednané doby trvání pracovního poměru k jeho rozvázání z jiných důvodů ve smyslu ust. § 48 odst. 1 zákoníku práce, tedy dohodou, výpovědí, okamžitým zrušením nebo zrušením ve zkušební době, nebo nedojde-li k jeho skončení ve smyslu ust. § 48 odst. 3 nebo 4 zákoníku práce, končí pracovní poměr podle ust. § 48 odst. 2 zákoníku práce uplynutím sjednané doby. Na rozdíl od jiných způsobů skončení pracovního poměru není v tomto případě třeba činit žádné právní úkony. Pracovní poměr na dobu určitou skončí v okamžiku uplynutí sjednané doby.

Ust. § 65 odst. 2 zákoníku práce upravuje situaci, kdy zaměstnanec pokračuje v konání prací i po uplynutí sjednané doby. Jsou-li po uplynutí sjednané doby práce vykonávány s vědomím zaměstnavatele, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou. Ke změně pracovního poměru dochází přímo ze zákona, účastníci pracovního poměru již nemusejí činit (sepisovat, uzavírat) žádné další úkony. Není tedy nutné následně uzavírat dohodu o změně pracovní smlouvy upřesňující, že daný pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou.

Změna pracovního poměru na dobu určitou na pracovní poměr na dobu neurčitou podle ust. § 65 odst. 2 zákoníku práce je podmíněna pokračováním zaměstnance v konání prací s vědomím zaměstnavatele. Je třeba, aby zaměstnavatel skutečně věděl o výkonu práce ze strany zaměstnance. Tato vědomost může být projevována jak aktivně, kdy zaměstnavatel přiděluje zaměstnanci práci, tak i pasivně, kdy zaměstnavatel pouze toleruje výkon práce zaměstnancem, jehož pracovní poměr měl již uplynutím sjednané doby skončit. Pokud zaměstnavatel s výkonem práce nesouhlasí, je třeba, aby svůj nesouhlas projevil i navenek. Podle názoru Nejvyššího soudu ČR stačí pro naplnění pojmu "s vědomím zaměstnavatele", je-li práce konána třeba jen s vědomím nejbližšího nadřízeného zaměstnance. (Srovnejte rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 2080/2001.) V době trvání pracovního poměru sjednaného původně na dobu určitou může být také dohodnuta změna pracovní smlouvy z doby určité na dobu neurčitou.

Použitá literatura: Komendová, J.: Pracovní poměr na dobu určitou, Právní rádce č. 11/2008, Economia a.s.

Autor: Richard W. Fetter