Žaloba na určení, zda byly splněny podmínky pro sjednání pracovního poměru na dobu určitou – část 1.

Nikoliv bez omezení: Maximálně na 2 roky

Současná právní úprava neumožňuje sjednávat pracovní poměry na dobu určitou bez omezení; omezuje tzv. řetězení čili opakované sjednávání pracovních poměrů na dobu určitou mezi tímtéž zaměstnavatelem a tímtéž zaměstnancem. Podle ust. § 39 odst. 2 zákoníku práce je trvání pracovního poměru mezi týmiž účastníky možné sjednat celkem na dobu nejvýše dvou let ode dne vzniku tohoto pracovního poměru. Stejné omezení platí i pro každý další pracovní poměr na dobu určitou sjednaný v uvedené době mezi týmiž účastníky. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba alespoň šesti měsíců, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky se nepřihlíží.

Trvání pracovního poměru mezi týmiž účastníky, tedy tímtéž zaměstnavatelem a tímtéž zaměstnancem, je podle zákoníku práce (ust. § 39 odst. 2) možné sjednat celkem na dobu nejvýše 2 let ode dne vzniku tohoto pracovního poměru; to platí i pro každý další pracovní poměr na dobu určitou sjednaný v uvedené době mezi týmiž účastníky. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba alespoň 6 měsíců, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky se nepřihlíží. Další sjednání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky je tedy (po vyčerpání povolené doby 2 let trvání pracovního poměru) dovoleno až po uplynutí doby 6 měsíců od skončení předchozího pracovního poměru. Kupř. skončil-li pracovní poměr na dobu určitou (třeba i opakovaně sjednávaný resp. prodlužovaný na maximum 2 let) 31. 12. 2009, pak může být nový (další) pracovní poměr na dobu určitou mezi tímtéž zaměstnavatelem a tímtéž zaměstnancem sjednán až od 1. 7. 2010. (V tomto mezidobí (jakési přestávce) však může zaměstnanec sjednat pracovně-právní vztah na dobu určitou s jiným zaměstnavatelem, popř. by mohl sjednat na dobu určitou s dosavadním zaměstnavatelem dohodu o pracovní činnosti, maximálně však na poloviční pracovní úvazek, tedy v průměru nejvýše na 20 hodin týdně, nebo dohodu o provedení práce.)

Výjimky: Kdy lze 2 roky překročit

Omezení maximální doby trvání pracovního poměru na dobu určitou však neplatí vždycky. V ust. § 39 odst. 3 a 4 zákoníku práce jsou upraveny výjimky, na které se výše uvedená úprava (omezení) dle ust. § 39 odst. 2 zákoníku práce nevztahuje. Jedná se o případy, kdy dochází ke sjednání pracovního poměru na dobu určitou:

• podle zvláštního právního předpisu,
• kdy zvláštní právní předpis stanoví pracovní poměr na dobu určitou jako podmínku pro vznik dalších práv,
• z důvodu náhrady dočasně nepřítomného zaměstnance na dobu překážek v práci na straně zaměstnance,
• jelikož jsou dány vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele,
• protože jsou dány důvody spočívající ve zvláštní povaze práce, kterou má zaměstnanec vykonávat.

Autor: Richard W. Fetter