Základní zásady pracovněprávních vztahů – část 1.

Pracovněprávní vztahy samozřejmě mohou vzniknout jen se souhlasem fyzické osoby, jakožto zaměstnance, na straně jedné, a zaměstnavatele na straně druhé.

Zaměstnavatel:

a) nesmí přenášet riziko z výkonu závislé práce na zaměstnance,

b) musí zajistit rovné zacházení se zaměstnanci a dodržovat zákaz jakékoli diskriminace zaměstnanců,

c) musí dodržovat zásadu poskytování stejné mzdy nebo platu a jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, popřípadě odměny za stejnou práci a za práci stejné hodnoty,

d) musí poskytovat zaměstnanci informace v pracovněprávních vztazích a zajišťovat projednání s ním,

e) musí seznamovat zaměstnance s kolektivní smlouvou a vnitřními předpisy,

f) nesmí zaměstnanci za porušení povinnosti vyplývající mu z pracovněprávního vztahu ukládat peněžní postihy ani je od něho požadovat; to se nevztahuje na škodu, za kterou zaměstnanec odpovídá,

g) nesmí požadovat ani sjednat zajištění závazku v pracovněprávním vztahu, s výjimkou konkurenční doložky a srážek z příjmu z pracovněprávního vztahu,

h) může dočasně přidělit zaměstnance k výkonu práce k jiné právnické nebo fyzické osobě jen v rámci tzv. agenturního zaměstnávání nebo při prohlubování nebo zvyšování kvalifikace u jiné právnické nebo fyzické osoby.

Pokuty a jiné peněžní postihy zaměstnance jsou zakázány

V praxi někdy zaměstnavatelé udělují svým zaměstnancům peněžité pokuty za prohřešky proti jim stanoveným povinnostem - např. za pozdní příchody do práce (nebo předčasné odchody ze zaměstnání). Takový postup ovšem není v souladu se zákoníkem práce! Takové počínání zaměstnavatele je protiprávní.

Jak už jsme uvedli, v základních zásadách pracovně-právních vztahů je stanoveno, že zaměstnavatel nesmí zaměstnanci za porušení povinnosti vyplývající mu z pracovněprávního vztahu ukládat peněžní postihy ani je od něho požadovat; to se nevztahuje na škodu, za kterou zaměstnanec odpovídá. Zaměstnavatel dále nesmí požadovat ani sjednat zajištění závazku v pracovně-právním vztahu, s výjimkou konkurenční doložky a srážek z příjmu z pracovně-právního vztahu. Zákoník práce tedy obsahuje výslovný zákaz ukládat zaměstnanci za porušení povinnosti vyplývající z pracovněprávního vztahu peněžní postihy a požadovat po zaměstnanci nebo sjednávat s sním peněžní či jiné záruky (kauce, zadostiučinění). Zaměstnavatel tak nesmí zaměstnanci udělovat pokuty, a to ani kdyby s tím zaměstnanec vyslovil v pracovní smlouvě (nebo jiné dohodě) souhlas. Pokud pracovník pokutu zaměstnavateli zaplatí (anebo mu příslušnou částku zaměstnavatel dokonce sám strhne ze mzdy), jedná se o zaměstnavatelovo bezdůvodné obohacení. Získá-li zaměstnavatel na úkor zaměstnance bezdůvodné obohacení, musí jej vydat.

Podmínky výkonu práce

Zaměstnanec v pracovním poměru má právo na přidělování práce v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, s výjimkou kratší pracovní doby nebo konta pracovní doby, jakož i na rozvržení pracovní doby před zahájením práce.

Zaměstnanec v dalším pracovním poměru nebo na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr u téhož zaměstnavatele nemůže vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny. (U zaměstnavatele, jímž je stát, to však platí jen v případě, že se jedná o výkon práce v téže organizační složce státu.)

Zaměstnavatelé jsou povinni pečovat o vytváření a rozvíjení pracovněprávních vztahů v souladu s tímto zákonem, s ostatními právními předpisy a s dobrými mravy.

Výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiného účastníka pracovněprávního vztahu a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Zaměstnavatel nesmí zaměstnance jakýmkoliv způsobem postihovat nebo znevýhodňovat proto, že se zákonným způsobem domáhá svých práv vyplývajících z pracovněprávních vztahů.

Zaměstnavatel je povinen projednat se zaměstnancem nebo na jeho žádost s odborovou organizací nebo radou zaměstnanců anebo zástupcem pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci stížnost zaměstnance na výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů. Tím není dotčeno právo zaměstnance domáhat se svých práv u soudu.

Odborové organizace jsou oprávněny vystupovat v pracovněprávních vztazích, včetně kolektivního vyjednávání podle tohoto zákona, za podmínek stanovených zákonem nebo sjednaných v kolektivní smlouvě. (Za odborovou organizaci jedná orgán určený jejími stanovami.)

Autor: Richard W. Fetter