Renty za poškozené zdraví (náhrady za ztrátu na výdělku) – valorizace od 1. ledna 2012 – část 1.

Při výpočtu náhrad, který si přiblížíme, se vychází z průměrného výdělku před vznikem škody a z výdělku dosahovaného po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání. Připočítává se případný invalidní důchod přiznaný a poskytovaný z téhož důvodu. Pokud je výdělek nižší než průměrné příjmy ze zaměstnání před vznikem škody, pak mají zaměstnavatel nebo jeho úrazová pojišťovna povinnost tento rozdíl dorovnat.

Pracovní úraz či nemoc z povolání si často vynutí změnu zaměstnání a přechod pracovníka na hůře placenou práci nebo dokonce poškozený ztratí schopnost pracovat a vydělávat si zcela... Zaměstnanci se proto přiznává pravidelné odškodnění ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem, kterého dosahoval před pracovním úrazem či nemocí z povolání v původním zaměstnání, a stávajícím výdělkem v současném zaměstnání – náhrada za ztrátu na výdělku. Náhrady (za ztrátu na výdělku) za zaměstnavatele vyplácejí úrazové pojišťovny.

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity se poskytuje zaměstnanci v takové výši, aby spolu s jeho výdělkem po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního nebo částečného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu se rovnala jeho průměrnému výdělku před vznikem škody. (Přitom se nepřihlíží k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, takže např. příjmy z přesčasové práce nevedou ke snížení náhrady.)

Při stanovení odškodnění se tedy porovnává průměrný výdělek poškozeného zaměstnance před vznikem škody s výdělkem dosahovaným po úrazu (zjištění nemoci z povolání) při započtení invalidního důchodu. Pro vlastní výpočet je velice důležité zjistit přesný okamžik vzniku škody, tj. den, kdy postižený poprvé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání (zpravidla z důvodu přiznání některého invalidního důchodu) pobírá méně. (Tento moment se v praxi u pracovních úrazů nemůže shodovat se vznikem úrazu, pouze u nemocí z povolání se může shodovat s dnem zjištění nemoci a to ještě za předpokladu, že zaměstnavatel okamžitě zaměstnance převedl na jinou pro něho vhodnou práci.)

Změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, může se poškozený (ale i zaměstnavatel) domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.

Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 2382/2008, ze dne 15. 12. 2009: „Pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po uznání invalidity (částečné invalidity) je rozhodný průměrný výdělek zaměstnance před vznikem škody i tehdy, změní-li se podstatně poměry poškozeného zaměstnance v důsledku toho, že mu byl pro následky nemoci z povolání namísto dosud pobíraného plného invalidního důchodu přiznán pouze částečný invalidní důchod.“

Pravidelné valorizace

Vzhledem k tomu, že náhrada za ztrátu na výdělku se vypočítává z průměrného výdělku, jež byl jednou stanoven k určitému okamžiku vzniku škody a již se v návaznosti na mzdový vývoj u zaměstnavatele neupravuje, došlo by rychle k zaostávání reálné výše škody (potažmo kompenzace za tuto škodu) oproti aktuálnímu výdělku, kterého by zaměstnanec, nebýt pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, dosáhl. Právní úprava proto zajišťuje těmto zaměstnancům, aby byl jejich průměrný výdělek před vznikem škody aktualizován resp. valorizován s ohledem na obecný mzdový vývoj v ČR.

Zmocnění pro tento postup je zakotveno v ust. § 390 odst. 2 zákoníku práce, které umožňuje vládě nařízením upravit podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku příslušející zaměstnancům po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

Obdobné zmocnění pro odškodnění nepracovních úrazů nebo následků invalidity obsahuje ust. § 447 odst. 4 občanského zákoníku. Valorizace se přitom vztahují i na náhradu na výživu pozůstalých, pokud jim byla přiznána po zemřelém pracovníkovi resp. občanovi.

Nejen z příjmů ze zaměstnání

Odškodnění tedy nenáleží jen zaměstnancům či bývalým zaměstnancům resp. jejich pozůstalým.

Z judikatury k náhradě za ztrátu zisku podnikatele po skončení pracovní neschopnosti:

„Podle ust. § 447 odst. 1 občanského zákoníku náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu.

Podle ust. § 445 občanského zákoníku se ztráta na výdělku hradí peněžitým důchodem, přičemž se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého dosahoval před poškozením.

Nárok na náhradu za ztrátu zisku podnikatele po skončení jeho pracovní neschopnosti je jednou ze složek nároku na náhradu škody na zdraví, jež se řídí bez ohledu na povahu právního vztahu, jenž byl v okamžiku vzniku škody mezi poškozeným a odpovědným subjektem, občanským zákoníkem (ust. § 444 a násl. občanského zákoníku). Právní úprava občanskoprávní odpovědnosti za škodu na zdraví žádným zákonným ustanovením nepodmiňuje nárok na náhradu za ztrátu na výdělku dle ust. § 445 občanského zákoníku pracovní činností vykonávanou pouze v zaměstnaneckém poměru. Ztráta příjmu podnikatele z výdělečné činnosti v době po skončení jeho pracovní neschopnosti odpovídá újmě, jež vzniká osobě, která pro poškození zdraví není schopna vykonávat své dosavadní zaměstnání. Náhrada ušlého zisku podnikatele, pokud nahrazuje příjem z jeho podnikatelské činnosti provozované před poškozením, se hradí formou peněžitého důchodu.

Nárok odpovídající ust. § 447 občanského zákoníku se promlčuje jako celek, nikoliv jen nároky na jednotlivá měsíčně se opětující plnění z něj vyplývající, poskytovaná ve formě důchodu. Občanský zákoník totiž nestanoví mezi nároky, které se nepromlčují, nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě.“

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, spis. zn. 25 Cdo 3947/2008, ze dne 27. 4. 2011)

Autor: Richard W. Fetter