Jak správně spočítat valorizaci renty za poškozené zdraví – část 2.

Vláda však v podstatě průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady průběžně (v zásadě každoročně) valorizovat musí. Jinak by se totiž o každou částku, o kterou aktuální výdělek zaměstnance vzroste, zároveň snížila částka vyplácená někdejším zaměstnavatelem (resp. pojišťovnou) nebo jiným subjektem (či jeho pojišťovnou) jako náhrada za ztrátu na výdělku. A to by nebylo spravedlivé: Při neustálém růstu spotřebitelských cen a nákladů na živobytí vůbec na straně jedné a průměrného výdělku na straně druhé by se tak životní úroveň poškozeného snižovala. Přitom, kdyby pracovník (poškozený občan) zůstal na svém původním místě, dosahoval by tam dnes zajisté podstatně vyššího výdělku, než činila jeho tehdejší mzda braná za základ pro poskytování náhrady.

K minulé valorizaci došlo s účinností od 1. ledna 2011, a to o 3,9 %. Zaměstnancům nebo pozůstalým, kterým vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku a na náhradu nákladů na výživu pozůstalých po 31. 12. 2010, valorizace provedena nebyla. Tito zaměstnanci resp. pozůstalí si museli počkat zase až na valorizaci další, tedy valorizaci prováděnou právě k 1. lednu 2012, a to o 1,6 %. Podobně se ovšem právě tato aktuální úprava – valorizace – neprovede, vznikl-li (vznikne-li) nárok na náhradu po 31. prosinci 2011, v takovém případě je třeba vyčkat na další valorizaci, která bude zřejmě k 1. lednu 2013.

Není stanovena žádná minimální ani maximální hranice, o níž se může náhrada zvýšit, valorizace podle předepsané procentní sazby se provádí bez ohledu na výchozí či výsledný průměrný výdělek. Je nutno zdůraznit, ačkoliv to již bylo uvedeno výše, že se vždy za základ výpočtu bere průměrný výdělek před vznikem škody, který byl v převážné většině případů již dříve valorizován, neboť systém postupné valorizace již dříve valorizovaného průměrného výdělku byl zaveden už v roce 1992. Výpočet každé náhrady se musí důsledně provést od okamžiku vzniku škody, tedy vzniku náhrady, neboť jednotlivé valorizace na sebe navazují, proto a jedna případná nepřesnost působí řetězově na výpočet ostatních (navazujících).

Jednoduchý příklad:

Průměrný výdělek zaměstnance před úrazem činil 20.000 Kč. Po úrazu 16.000 Kč. Náhrada za ztrátu na výdělku proto činila 4.000 Kč. Jestliže je předepsána valorizace náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 1,6 %, pak se (fiktivní) průměrný výdělek 20.000 Kč zvýšil na 20.320 Kč, a proto i vyplácená náhrada na 4.320 Kč. (Nesprávný by byl výpočet, kdy by se podle předepsané procentní sazby (1,6 %) pro valorizaci zvyšovala přímo náhrada (4.000 Kč), neboť by tak došlo k jejímu zvýšení toliko na 4.064 Kč.)

Jen po omezenou dobu

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovrší 65 let věku. (Analogicky ani náhrada na výživu pozůstalých nesmí být poskytována déle, než by příslušela náhrada za ztrátu na výdělku zemřelému.)

Autor: Richard W. Fetter