Den nástupu do práce - část 1.

Den nástupu do práce může být v pracovní smlouvě sjednán uvedením určitého konkrétního kalendářního dne (např. 1. září 2008, 14. prosince 2009, 1. března 2010), což je nejobvyklejší způsob, nebo jakýmkoliv jiným vhodným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, o který den jde (např. patnáctý den po ukončení studia, den nástupu jiné zaměstnankyně na mateřskou dovolenou atp.). Jako den nástupu může být sjednána také sobota, neděle nebo svátek; nemusí to být nutně den pracovní.

(Z judikatury:

Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 811/2002 ze dne 13. listopadu 2002:

„Den nástupu do práce může být dohodnut nejen přímým časovým údajem, nýbrž i na základě jiných, konkrétním datem neoznačených objektivně zjistitelných skutečností, o nichž účastníci při uzavírání pracovní smlouvy nemusí mít ani jistotu, kdy přesně nastanou, které však nepřipouštějí pochybnosti o tom, že jimi byl den nástupu do práce nezaměnitelně označen, a které umožňují jednoznačný závěr, kterým dnem pracovní poměr vznikne.“)

Odložený nástup

Den nástupu do práce nemusí být, jak už bylo ostatně naznačeno, shodný se dnem uzavření pracovní smlouvy; v pracovní smlouvě lze sjednat nástup do práce v kterýkoliv (jiný) den po jejím uzavření (jde o tzv. odložený nástup do práce). Oba účastníci pracovního poměru si tak mohou dopředu zajistit vznik pracovně-právního vztahu k dohodnutému (plánovanému) dni, od kterého zaměstnavatel bude potřebovat od zaměstnance výkon sjednaného druhu práce a zaměstnanec bude moci začít s výkonem práce pro zaměstnavatele (například vzhledem k ukončení přípravy na povolání nebo vzhledem k termínu skončení zaměstnancova dosavadního pracovního poměru či termínu skončení pracovního poměru jiného zaměstnance, kterého nový zaměstnanec v práci nahražuje).

Autor: Kateřina Háchová, Richard W. Fetter