Den nástupu do práce a odstoupení od pracovní smlouvy – část 4.

Použití resp. eventualita použití občansko-právního institutu odstoupení od smlouvy pro možnost odstoupení od právních úkonů v pracovním právu, konkrétně od pracovní smlouvy, s sebou přinášela vysokou míru sociální nejistoty resp. její hrozbu (není totiž obecně známo, že by v praxi skutečně docházelo ke zneužívání); umožňovala event. porušovat zásadu stability pracovního poměru jako jednu ze základních zásad, která má ovládat úpravu pracovního poměru, včetně možnosti skončení tohoto základního pracovněprávního vztahu. (Mohlo by za určitých okolností případně zaměstnavateli umožňovat obcházet právní úpravu o skončení pracovního poměru obsaženou v zákoníku práce, a to včetně právní úpravy povinnosti zaměstnavatele poskytnout zaměstnanci ve stanovených případech rozvázání pracovního poměru odstupné. Nadto vzhledem k tomu, že odstoupením se smlouva zpravidla od samého počátku ruší, tedy s účinky jako by pracovní smlouva vůbec neexistovala, znamenalo by připuštění takové možnosti i nepředstavitelný zásah v oblasti práva veřejného, zejména v sociálním zabezpečení.)

Odstoupení od pracovní smlouvy není sice podle Ústavního soudu institutem, který by měl být a priori vyloučen; je však třeba, aby v jeho právní úpravě byly stanoveny takové hranice, které by znemožňovaly jeho zneužití. Taková úprava však v  pracovním právu momentálně chybí. Někdejší právní úprava ve zrušeném zákoníku práce, účinném do 31. prosince 2006, také připouštěla v ust. § 245 odst. 1 možnost sjednání (dalších, jiných) důvodů pro odstoupení od smlouvy samotnými účastníky, jak odstoupení ze strany zaměstnavatele, tak odstoupení ze strany zaměstnance, stejně jako možnost jiného data účinnosti takového odstoupení (viz ust. § 245 odst. 2 zrušeného zákoníku práce). Oproti současnému právnímu stavu však v původním zákoníku práce bylo, jak už jsme uvedli, v ust. § 245 odst. 4 obsaženo také pravidlo, že od pracovní smlouvy lze odstoupit, jen dokud zaměstnanec nenastoupil do práce.

Problémy s výkladem a přístupem k občanskému zákoníku

Nicméně názorem, který Ústavní soud vyjádřil v odůvodnění svého nálezu, a to o obecném vztahu subsidiarity (podpůrného použití) občanského zákoníku k zákoníku práce (tedy použití občanského zákoníku všude tam, kde zákoník práce nestanoví, neobsahuje určité pravidlo, které by se vztahovalo k určitému pracovně-právnímu případu), lze resp. bylo by (event. ojediněle) možno podpořit (podložit) i případný zcela odlišný – opačný (!) právní názor a přístup – tedy, že občansko-právní úprava odstoupení od smlouvy platí (může být použita) i pro pracovně-právní vztahy. Jde o poměrně komplikovanou situaci (na straně jedné se Ústavní soud vyslovil proti podpůrnému použití pravidel občanského zákoníku pro odstoupení od smlouvy v pracovně-právních vztazích, na druhou stranu se vyslovil pro obecné podpůrné použití občanského zákoníku v pracovně-právních vztazích). Subsidiární vztah (poměr mezi zákoníkem práce a občanským zákoníkem) prozatím nelze dovodit ze (samotného - vlastního) textu zákoníku práce, a to až do jeho případné novelizace, jejímž prostřednictvím by se komplexně a explicitně přešlo k uplatnění subsidiarity občanského zákoníku, pokud jde o obecná ustanovení občanského zákoníku a obecná ustanovení závazkového práva.

Závěr

Prozatím se tedy přikloníme k v praxi zřejmě převažujícímu (a právně konformnějšímu) názoru, že ustanovení občanského zákoníku upravující odstoupení od smlouvy použít na odstoupení od pracovní smlouvy nelze, jakož i k tomu, že systematickým a historickým výkladem lze dospět k tomu, že zaměstnavatel může za podmínek ust. § 36 odst. 1 zákoníku práce (jestliže zaměstnanec ve sjednaný den nenastoupí do práce, aniž mu v tom bránila překážka v práci, nebo do týdne neuvědomí zaměstnavatele o této překážce) odstoupit od pracovní smlouvy jen, dokud zaměstnanec nenastoupil do práce (i když takové výslovné ustanovení není součástí aktuální pracovně-právní právní úpravy).

Při příležitosti chystané další novelizace zákoníku práce by bylo vhodné úpravu možnosti odstoupení od pracovněprávních smluv legislativně dořešit (na uvedenou interpretaci resp. její správnost nelze spoléhat – případná budoucí judikatura - rozhodovací praxe soudů může být odlišná), případně by bylo možné i doplnění možností odstoupení i v jiných případech, než dosud.

Den nástupu do práce - část 1.

Den nástupu do práce a specifikum mladistvých zaměstnanců – část 2.

Den nástupu do práce a odstoupení od pracovní smlouvy – část 3.

Autor: Kateřina Háchová, Richard W. Fetter