Den nástupu do práce a odstoupení od pracovní smlouvy – část 3.

Odstoupení od smlouvy

Jestliže zaměstnanec ve sjednaný den nenastoupí do práce, aniž mu v tom bránila překážka v práci, nebo do týdne neuvědomí zaměstnavatele o této překážce, může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit. (Viz ust. § 36 odst. 2 zákoníku práce.) Podmínky, kdy může odstoupit od pracovní smlouvy zaměstnanec, zákoník práce neupravuje. Lze proto, s přihlédnutím k dále uvedenému, konstatovat, že zaměstnanec od pracovní smlouvy (vůbec nikdy) odstoupit nemůže.

Aktuální zákoník práce přitom již neobsahuje ani ustanovení o tom, že „odstoupit může zaměstnavatel od pracovní smlouvy jen, dokud zaměstnanec nenastoupil do práce“, jaké bylo obsaženo v ust. § 245 odst. 4 zrušeného zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. prosince 2006.

Zákoník práce nepředepisuje pro uvědomění zaměstnavatele o existenci překážky v práci, která brání zaměstnanci v nástupu do práce, žádnou formu, zaměstnavateli se tak nemusí příslušné informace od zaměstnance dostat v písemné formě, zaměstnanec proto může zaměstnavatele o překážce uvědomit i ústně – např. prostřednictvím vedoucího zaměstnance, který je (resp. má být) zaměstnanci bezprostředně nebo výše nadřízen. Zaměstnanec není povinen zaměstnavateli překážku v práci prokazovat a dokládat, klíčové je povědomí zaměstnavatele o existenci překážky v práci.

(Z judikatury:

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu spis. zn. 21 Cdo 3640/2008, ze dne 15. 10. 2009:

„I. Podle ustanovení § 33 odst. 2 zákoníku práce jestliže zaměstnanec ve sjednaný den nenastoupí do práce, aniž by mu v tom bránila překážka v práci, nebo do týdne neuvědomí zaměstnavatele o této překážce, může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit.

Citované ustanovení dává (pouze) zaměstnavateli právo, aby jednostranným úkonem zrušil pracovní smlouvu od samého počátku (srov. § 245 odst. 2 zákoníku práce). Podmínkou pro postup zaměstnavatele podle ustanovení § 33 odst. 2 zákoníku práce je především skutečnost, že zaměstnanec nenastoupil ve sjednaný den do práce. K posouzení, zda zaměstnavatel odstoupil od pracovní smlouvy v souladu s ustanovením § 33 odst. 2 zákoníku práce, je dále nutné napevno postavit, zda zaměstnanec ve sjednaný den nenastoupil do práce proto, že mu v tom bránila některá z překážek v práci uvedených v ustanovení § 124 až 128 zákoníku práce, jimiž se rozumí právem uznané skutečnosti, které zaměstnanci brání nebo ztěžují plnění pracovních povinností z pracovního poměru a jsou důvodem pro omluvení jeho nepřítomnosti v práci. V kladném případě je pak další podmínkou pro platné odstoupení zaměstnavatele od pracovní smlouvy skutečnost, že zaměstnanec neuvědomil zaměstnavatele o této překážce v práci ve lhůtě jednoho týdne od data sjednaného nástupu do práce.

II. Jednou z podmínek pro platné odstoupení zaměstnavatele od pracovní smlouvy v souladu s ustanovením § 33 odst. 2 zákoníku práce je tedy skutečnost, že zaměstnanec do týdne od data sjednaného nástupu do práce neuvědomí zaměstnavatele o překážce v práci. Uvědomění zaměstnavatele o tom, že zaměstnanci brání v nástupu do práce překážka v práci, není právním úkonem ve smyslu ustanovení § 240 odst. 1 zákoníku práce, neboť nejde o takový projev vůle, s nímž by právní předpisy spojovaly vznik, změnu nebo zánik práv a povinností účastníků pracovněprávního vztahu. Jedná se pouze o skutečnost (tzv. faktický úkon) která není sama o sobě způsobilá přivodit následky v právních vztazích účastníků pracovněprávního vztahu. Na rozdíl od právních úkonů pro faktické úkony zákon nepředepisuje žádnou formu ani způsob, jakým mají být učiněny. Proto ani pro uvědomění zaměstnavatele o tom, že zaměstnanci brání v nástupu do práce překážka v práci, zákon žádné požadavky na formu, jak má být projeveno, nestanoví.

Uvědomění zaměstnavatele o překážce v práci nelze vykládat tak, že kromě „pouhého“ oznámení existence překážky v práci „je nezbytné, aby překážka v práci byla zaměstnavateli prokázána (a doložena) tak, jak to stanoví platné právní předpisy“. Zákonný předpoklad pro možnost odstoupení zaměstnavatele od pracovní smlouvy podle ustanovení § 33 odst. 2 zákoníku práce, vyjádřený slovy „zaměstnanec…do týdne neuvědomí zaměstnavatele o této překážce…“, znamená stav, kdy zaměstnavatel (vůbec) nezíská od zaměstnance vědomost o překážce v práci, která mu brání v nástupu do zaměstnání; okolnost, zda zaměstnanec existenci překážky v práci zaměstnavateli doložil příslušnými doklady (např. potvrzením o dočasné pracovní neschopnosti), není z tohoto hlediska podstatná. Proto vznikne-li pochybnost, zda zaměstnavatel byl uvědomen o překážce v práci, soud toliko zkoumá, zda zaměstnavatel o tom, že zaměstnanci brání v nástupu do práce překážka v práci, prokazatelně (skutečně) věděl či nikoli.

Současně je třeba mít na zřeteli, že zaměstnavatel se o překážce v práci na straně zaměstnance dozví v okamžiku, kdy jeho vedoucí zaměstnanec (§ 9 odst. 3 zákoníku práce), který je bezprostředně nebo výše nadřízen (a je tedy oprávněn tomuto podřízenému zaměstnanci ukládat pracovní úkoly a dávat mu k tomu účelu závazné pokyny) tomu, kdo z důvodu překážky v práci nenastoupil ve sjednaný den do práce, získal vědomost (dověděl se), že tomuto zaměstnanci brání v nástupu do zaměstnání překážka v práci, která je důvodem pro omluvení jeho nepřítomnosti v práci.“

Poznámka k judikátu: Z judikátu jsou citovány jen uvedené právní věty; s ohledem na význam tohoto judikátu, který řešil otázku zásadního právního významu, byl tento judikát, včetně přiblížení základů skutkového stavu případu, rozebrán samostatně. Jeho podrobnější rozbor v tomto příspěvku by nezapadal do koncepce tohoto článku, avšak jeho význam a právní věty je vhodné právě zde připomenout.)

Použitá literatura:

Při citaci z judikátu - rozhodnutí Nejvyššího soudu spis. zn. 21 Cdo 3640/2008, ze dne 15. 10. 2009 – bylo využito právních vět sestavených resp. vybraných a uvedených na severu profipravo.cz.

Poznámka:

Judikáty jsou pro použití v praxi opatřovány výstižnými, výklad práva shrnujícími a zobecňujícími tzv. právními větami, právní věty tedy výstižně shrnují smysl rozhodnutí.

Den nástupu do práce - část 1.

Den nástupu do práce a specifikum mladistvých zaměstnanců – část 2.

Autor: Kateřina Háchová, Richard W. Fetter