Daňové ráje a jejich přitažlivost pro české společnosti

V nedávné době vyšla tisková zpráva agentury ČEKIA týkající se daňových rájů a jejich přitažlivosti pro české podnikatele. Tato zpráva obsahuje statistiku uvádějící nárůst počtu českých subjektů, jejichž vlastníky rozuměj společníky/akcionáři jsou společnosti sídlících v tzv. daňových rájích. V daňovém ráji tak má nyní podle analytičky agentury Petry Štěpánové sídlo 3,45 % z 323 000 společností působících v České republice.

Je třeba zdůraznit, že se jedná o čísla, opírající se o údaje z Obchodního rejstříku, avšak tyto mohou být nepřesné, jelikož se obvykle daňová optimalizace provádí přes nespojené osoby, což nelze na rejstříku dohledat. V praxi se tak může jednat o číslo zhruba o 2/3 vyšší než dosavadní odhad.

Nizozemí, Kypr apod.

Mezi nejfrekventovanějšími lokalitami se podle statistiky ČEKIA vycházející z veřejně přístupných zdrojů konkrétně českého obchodního rejstříku nacházejí Nizozemí, USA, Kypr a Lucembursko. Mezi dalšími vyhledávanými lokalitami se vyskytují Seychelská republika, Velká Británie a USA.

Tabulka: Přehled daňových rájů a českých firem v nich

zdroj: ČEKIA

Jak je vidět, mezi „daňové ráje“ jsou zařazovány i některé státy USA, což mnohé překvapí. Spojené státy americké stejně jako celá řada dalších států umožňují pro některé typy společností použití výhodnějších daňových režimů (které jsou ale na druhou stranu kompenzovány některými omezeními). Tyto režimy umožňují, aby zvolené typy společností nepodléhaly při splnění daných podmínek zdanění v USA. Je proto třeba se na tuto problematiku dívat z vícero úhlů pohledu.

Slovensko daňovým rájem?

ČEKIA dále dle svých analytiků uvádí, že počet českých firem, které jsou kontrolovány z daňového ráje, je o 130 % vyšší než na Slovensku. Důvodem může být přívětivější podnikatelské prostředí na Slovensku, stejně jako nižší daňové zatížení. „S nadsázkou lze říct, že i samotné Slovensko se stalo středoevropským „daňovým rájem“.

Otázkou zůstává, co to takový „daňový ráj“ vlastně je. Ani samotné Ministerstvo financí nemá oficiální definici pro tento pojem a podle svých dřívějších vyjádření právě z tohoto důvodu nemá ani odhady objemu daní, o které ČR v souvislosti s daňovými ráji přichází.

Laická veřejnost si pod pojmem daňový ráj představí ostrůvek v Karibiku či Indickém oceánu. Je pravdou, že typické daňové ráje je možno ztotožnit právě s takovými ostrůvky jako např. Britské panenské ostrovy, Nizozemské Antily, Kajmanské ostrovy nebo Seychely. Nicméně tyto destinace uvalují stín pochybností nejen u státních institucí ale i u případných obchodních partnerů. Tento stín pochybností je ale vykompenzován výhodami, které žádné jiné jurisdikce nenabízejí, nebo nabízejí v menší míře.

Jedním z hlavních důvodů využívání společností z daňových rájů v korporátních strukturách je hrozba zvýšení daňové zátěže. Uvážíme-li, že smyslem zvyšování daňové sazby pro daně z příjmů právnických osob je přísun peněz do státní poklady, může mít zvýšení daní i opačný efekt. Lze to vidět na příkladu Spojených států amerických, které odhadují, že kvůli daňovým rájům přicházejí ročně o 100 miliard dolarů na daních. Porovnáme-li USA s ČR dle výše HDP, odhadovaný odliv finančních prostředků z daní by tak mohl dosáhnout částky 23 miliard korun. V rámci evropské sedmadvacítky by se pak jednalo o „únik“ na odvodech okolo 100 miliard eur.

A jaký je tedy výhled do budoucna?

Vlády chtějí víc informací o kontech v cizině. Zvláště velké země jako Německo či USA tlačí na banky zejména ve Švýcarsku, aby jim zpřístupnili informace týkající se bankovních účtů svých daňových rezidentů. Zářným příkladem je jednání mezi americkou administrativou a bankou UBS či snaha německé vlády dostat se k ukradenému disku obsahujícího bankovní údaje německých občanů. Přibývá také zemí, jejichž finanční úřady spolu o příjmech na svém území automaticky komunikují. Kvůli výpadkům ze státních rozpočtů navíc zesilují mezinárodní tlaky na to, aby se řady spolupracujících států rozrůstaly.

Automatická výměna informací dnes podle informací České daňové správy v Česku funguje s 28 státy. Patří do nich státy Evropské unie (kromě Rakouska a Lucemburska) a některé další státy jako Kajmanské ostrovy nebo Montserrat. Smlouvy o zamezení dvojího zdanění má Česká republika podepsány s 78 státy. Řada z nich ale nemá technické podmínky, aby o příjmech informovaly automaticky. Celoevropská dohoda zatím naráží na odpor Rakouska a Lucemburska. Tyto země mají v současnosti výjimku, stejně jako některé další evropské "daňové ráje" jako Lichtenštejnsko, San Marino, Andorra, Monako či Švýcarsko.

Tato výjimka se týká především poskytování informací týkajících se úroků z úspor, které lidem vynášejí peníze na zahraničních kontech. V budoucnu se ale zřejmě zapojení nevyhnou. Španělsko si navíc jako předsednická země unie stanovilo boj s daňovými úniky jako jednu ze svých priorit. Na příští schůzi budou ministři EU jednat o tom, že by se rozšířil objem dat, které si úřady vyměňují, o další kapitálové příjmy například z dluhopisů nebo některých pojistných produktů

Autor: Finance.cz